Historie rybářství na chrudimské vodě

 

Pozornost člověka naší krajiny se upírala odedávna k jejím vodám, zejména k řece Chrudimce. Lákala již první osídlovatele naší krajiny svým rybním bohatstvím, později to byl i zájem o energii, již poskytovala její voda. Útržkovité archivní záznamy svědčí o rybářské tradici v kraji. V samotném městě Chrudimi se zachovaly názvy jako: Rybářská čtvrť, Dubnický mlýn, Na Sádkách. Tyto sádky byly budovány v 16. století u starobylého mlýna Hrkačky, který lehl popelem v roce 1911. V 16. století, kdy bylo založeno v okolí Chrudimě více rybníků a kdy kvetlo rybníkářské řemeslo, provozoval obchod s rybami ve městě Petr Svěchýn z Paumberka, otec známého vědce Gabriela Svěchýna. Na řece v okruhu města bylo vybudováno několik haltýřů pro ryby. Od založení města a vzniku městských práv náleželo tomuto rybolovné právo na úseku řeky od Janderova k Tuněchodům. Bylo uplatňováno měšťany, kterým dával povolení k rybolovu rychtář. Pytláctví bylo daleko mírněji postihováno nežna panském zboží, většinou několika dny šatlavy. V městském archivu je několik zmínek o úhynu ryb následkem velkého sucha. Velmi neblahou událostí v historii řeky bylo otevření dolů na sirnato-železitý kyz v Lukavici roku 1672. Od té doby způsobovaly výluhy z těchto dolů rozsáhlé otravy ryb až samotné Chrudimi a i dále. Tyto otravy pokračovaly i po uzavření lukavických dolů v roce 1902.

Nedostatky neorganizovaného rybáření a rybářského hospodaření na řece, zejména pak potřeba účinné obrany před otravami řeky, vely mnohé chrudimské občany ke snaze o zřízení rybářského spolku. Druhá polovina 20. století je vůbec dobou rozvoje spolkového života, dala vznik rybářským spolkům a družstvům. Znamená to počátek organizovaného provozování rybolovu a rybářského hospodaření na vodách.

20. června 1882 byl založen Rybářský spolek v Chrudimi. Na zvláštní výzvu se přihlásilo 48 členů se základním příspěvkem 2 zlaté 40 krejcarů. Na první valné hromadě spolku byl zvolen správní výbor v čele s předsedou Janem Neumayerem, Spolek obhospodařoval úsek Chrudimky od Janderova k Tuněchodům.

Dne 22. listopadu 1883 byly místodržitelským úřadem v Praze schváleny stanovy spolku a tím byla legalizována jeho činnost. Činnost spolku je v nich charakterizována takto: „Cílem spolku jest oživovati rybami tekoucí vody, zejména řeku Chrudimku a zamezovat svévolné hubení ryb.“

Krátce po založení spolku byl předložen okresnímu soudu v Chrudimi pamětní spis se žalobou na hromadné otravy ryb výluhy z lukavických dolů. Žalobou vedenou proti řediteli Horního a lesního úřadu v Lukavici, Theodoru Weatovi, spolek vyhrál a po dlouhých jednáních získal v náhradu za hromadné otravy ryb tči panské rybníky: Pařezný, Zaháj a Prádelný v Lukavici. Rybník Zaháj se stal od té doby až do roku 1949 oblíbeným sportovním rybníkem chrudimských rybářů.Nicméně slatiňanský auerspersgský úřad si časem vymohl změny v užívání původně přidělených rybníků. Odebral po uzavření po uzavření lukavických dolů chrudimskému rybářskému spolku rybník Pařezný výměnou za oborní rybníky Hluboký a Perný a za libáňský Housírek. Časem odebral spolku i tryto rybníky s poukazem na snižující se intenzitu otrav ryb.

V roce 1899 měl spolek 73 členů. Na valné hromadě v témže roce byl zvolen předsedou Karel Bohm a místopředsedou učitel Karel Jírů. Téhož roku byl vypracován první plán na osazování ryb v Chrudimce. Podle toho plánu byla v následujícím roce vysazena do Chrudimky násada úhořů a jiné drobné ryby. Do rybníků Pařezného, Zaháje a Prádelného byla získána kapří násada z rybníků bohdanečských a chlumeckých. Roku 1901 byly uspořádány 1. rybářské závody na Zaháji a Pařezném. V roce 1903 byl získán říční úsek mětický a úsek na potoku Holetínce. Toho roku byla podána též žádost o pronájem svídnického pstruhového pásma. Téhož roku byl poprvé pronajat Panský rybník v Kunčí a krátce před první světovou válkou byl získán rybník Čapský u Chrasti.

Světová válka znamenala útlum ve spolkové činnosti. Počet členů spolku se snížil. Teprve poválečné období přináší opět rozvoj spolkového života. Je založen hospodářský odbor, který přichází s pokusným vysazováním rybníků některými ušlechtilými druhy ryb. Tak oborní rybníky Studený a Perný jsou osazeny candátem a rybník Housírek duhovým a jezerním pstruhem.

V polovině třicátých let dochází ve spolku ke krizovému období a ke stagnaci spolkové činnosti následkem rozporů ve výkladu stanov. Toto období je však brzy překonáno a spolek vyvíjí opět živou činnost. Je znovu najat Panský rybník v Kunčí s rybníkem Mazánkem a je získán rybník Červenec pod Skupicemi. V roce 1933 byl konečně získán pstruhový úsek svídnický.

Pokud se týče vedení spolku byl v roce 1910 po Karlu Bohmovi zvolen do čela spolku Karel Jírů, který stál v čele spolku plných 20 let. V roce 1930 byl vystřídán dlouholetým funkcionářem spolku Rudolfem Hilšerem. Toho roku je zvolen jednatelem spolku Ferdinand Židek. Krátce nato se již soustřeďuje pozornost spolku na získání vody Sečského jezera.

Jarní záplavy, které způsobovaly od nepanšti nedozírné škody na majetku v blízkosti řeky, vedly k úsilí o vybudování údolních přehrad na Chrudimce. Při komisionelním řízení v roce 1905 bylo doporučeno zřídit přehradu pod Ohebem. K stavbě přehrady došlo v roce 1924 a práce na ní byly skončeny v roce 1935. Přehradní zeď vytváří jezero o délce 6,5 km a o průměrné šířce cca 600 metrů. Zadržuje víc než 21 milionů kubických metrů vody a tvoří plochu 183 ha.

V dubnu 1934 podal spolek žádost Zemskému úřadu v Praze a žádal v ní pronájem jezera za účelem rybářského hospodaření. Po překonání mnoha překážek a po mnoha intervencích se konečně podařilo v červnu 1936 nájem uskutečnit. Protože se o Seč ucházel též 1. rybářský spolek v Praze a protože byly snahy prohlásit vodu Seče za chráněnou rybářskou rezervaci, bylo nutné přijmout partnerství pardubického rybářského spolku, aby jednání neztroskotalo. Získání vody Sečského jezera nutno hodnotit jako nejdůležitější událost v historii spolku od jeho založení.. Tak bylo korunováno úspěchem velké úsilí, které bylo získání tohoto rozsáhlého rybářského revíru věnováno.

Vodní pláň rozlitá do dálky a vsezená do líbezného přírodního rámce přitahuje rybáře, chataře, sluce i oblaka. Každoročně počátkem května nastávalo velké rybářské tažení k jezeru. Pod Ohebem, na Ústupkách, na Muldách, u Židáku, v Čáslavské zátoce, pod Kamennou obcí, všude sedí trpělivá rybářská chasa a v lijáku i v metelici čeká na úsměv štěstí.

Pro hospodaření na sečském jezeře byl ustaven sečský výbor, jehož prvním předsedou se stal Ferdinand Židek. Od roku 1936 bylo zahájeno plánovité osazování přehrady několika druhy ryb, především kaprem a candátem. V prvních rocích hospodaření na jezeře činily náklady na rybí osádky více než 80 tisíc korun. Přitažlivost Sečského jezera působila na vzrůst členské základny, která se zdvojnásobila.

Od roku 1938 byla věnována zvýšená pozornost řece. Dolní úsek Chrudimky byl pravidelně osazován kaprem a bílou rybou. V letech 1938 až 1941 byl získán lipecky a prosečský úsek řeky a rybník Zavadila v Pouchobradech.

V roce 1942 byl přes protest chrudimského rybářského spolku a přes negativní stanovisko Poříčního svazu zřízen rybářský spolek ve Slatiňanech nařizovacím dekretem a současně vyčleněn z chrudimského povodí úsek svídnický.

Od září 1942 se ujímá vedení spolku MUDr. Leopold Bačkovský, který jej převádí se ctí přes obtížná válečná léta a i po skončení války zůstává v jeho čele. V roce 1948 je zvolen rybářským hospodářem Jindřich Dohelský. Pod jeho vedením je ustaven hospodářský odbor, jehož členové věnují nemálo hodin hospodaření na vodách spolku.

Rok 1949 znamená ztrátu oblíbených rybníků Zaháje, Housátku Prádelného, které byly začleněny do sféry státního rybářství. Tyto ztráty jsou alespoň zčásti vyváženy nájmem rybníku Stolařského, Sobětušského, Práchovny v Lánech a rybníka Bačalského. V roce 1951 je získán potok Bylanka a rybník Mezný u Seče. Současně bylo započato s hospodařením na rybníku Habartově. Výlov Sečského jezera na počátku 60. let přinesl překvapivou žeň candátů, kaprů a štik a potvrdil dobrou práci chrudimských rybářů. Zdařilou rybářskou výstavu, kterou spolek uspořádal v roce 1954, navštívilo 6200 občanů. Dočasně získané rybníky v heřmanoměstecké oblasti Herout, Vlastějev a Veselka byly v roce 1963 předány Rybářskému spolku v Přelouči, kam byla též začleněna odbočka heřmanoměstecká.

V roce 1963 je po úmrtí MUDr. Baškovského zvolen předsedou Místní organizace svazu rybářů v Chrudimi Jindřich Dohelský. Rybářským hospodářem se stal Josef Hájek. V témže roce byl najat větší rybník ve Štěnci u Luže. Hospodaření spolku se zintenzivňuje. Jsou oceňovány zejména úspěšné výsledky chovu candáta, jemuž sečská voda svědčí a též úlovky kaprů jsou potěšitelné přes obtíže při získávání kvalitních násad.

V roce 1969 byl postaven do čela spolku dlouholetý jednatel Jaroslav Holub. V tomto období se blížil počet členů k hranici 600. Oborní úsek řeky poskytuje bohatou žeň pstružních násad, i když je prakticky živen jen třemi potoky: Hradišťským, Debrným a Libáňským. Od roku 1970 se uskutečňuje odchov sumčího plůdku v rybníku Mazánku z iniciativy tehdejšího rybářského hospodáře Josefa Vávry. V roce 1974 bylo vypuštěno několik desítek odrostlejších sumců do rybníků Kunčí, Červenec, Habartov a Štěnec. V tomto období se věnuje pozornost čistotě vod – byl vyčištěn delší úsek řeky Chrudimky.

V roce 1976 byl zvolen do čela chrudimské MO Josef Matoušek. Členská základna se stabilizuje kolem 600 členů. Kromě plánovité hospodářské činnosti MO věnuje zvláštní pozornost výchově mládeže.

Na počátku osmdesátých let rybářská organizace pečovala v rámci krajského hospodaření o 33 km mimopstruhových vod o výměře 227 hektarů a o 36 km pstruhových vod o výměře 17 hektarů.

Rok 1984 byl rokem úspěšné práce s mládeží. Výrazně roste počet mladých rybářů v kroužcích, započalo se s organizací tématických zájezdů do Hluboké nad Vltavou do rybářského muzea a na výlovy našich největších chovných rybníků.

Zároveň v tomto roce došlo k největší změně v obhospodařování mimopstruhových vod naší organizací. Naše největší ekonomická základna – Sečská údolní nádrž, o kterou chrudimská organizace pečovala přes 50 let, nám byla odebrána a předána krajskému výboru ČRS v Hradci Králové.

I přes tento administrativní zásah však rostla členská základna, ke konci osmdesátých let má organizace již 900 členů.

V roce 1990 byl na výroční členské schůzi zvolen předsedou Jaroslav Zahrádka, dříve dlouholetý hospodář. Na této schůzi byla přijata rezoluce s požadavkem na navrácení odebraného revíru Chrudimky 5 – Sečské přehrady. Svůj požadavek logicky zdůvodňuje dobrou péčí o revír v minulosti a nemožností krajského výboru se takto o revír starat. Rovněž žádá o navrácení chovného revíru Bylanka.

V devadesátých letech vedení MO ČRS Chrudim rozhodlo pro neúměrné platby nájemného za kanceláře v pronajatých prostorech k využití vlastní nemovitosti. Úspěšně rozšiřuje objekt u plovárny, pronajímá restauraci, členové rekonstruují chatu na Seči. Tam od té doby mají rybáři v blízkosti vody a v pěkném prostředí možnost rekreace a holdování svému koníčku. Členové organizace svou brigádnickou prací si takto postavili něco pro sebe a také pro své nástupce.

V prvních letech nového tisíciletí pracuje MO ČRS na všech pěkných a úspěšných aktivitách pro dnes již více, než 1100 členů. Nezapomíná na nejstarší členy, na práci s mládeží, na práci na chovných rybnících a na rozvoj svého movitého i nemovitého majetku. Také podle ekonomického výsledku hospodaření je v těchto letech organizace úspěšná.

Zdroj: Publikace k 90. a 100. výročí ČRS MO Chrudim a Kronika rybářského spolku

Kronika naší organizace

Naše MO vede od roku 1980 kroniku. Pro zájemce je po předchozí telefonické domluvě k nahlédnutí v kanceláři a nyní také v elektronické podobě zde. Stačí kliknout na vybraný rok:

1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997-1998 1999

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013